Měsíc do začátku zkouškového

Jak se tak dívám na blog, vidím, že jsem dlouho nepřidala nic z medicínského života. Možná je to tím, že kolikrát nemám čas se ani vyspat, možná je to taky tím, že nechci psát jen bezduché články o tom, jak jsem šla do školy a přišla ze školy a jak to máme hrozně těžké. Vždycky když jsem četla nějaký takový článek, který byl psán zároveň také s nadsázkou, jsem přemýšlela, jestli to tak opravdu je, nebo není. Realita se má tak, že jaké si to uděláš, takové to máš. Což jde také ruku v ruce s tím, že jsou dobré dny a špatné dny. Všichni jsme samozřejmě rádi, když převládají ty dobré. Bohužel, ne vždycky se všechno zadaří podle našich představ a v přímé úměře s tím, kolik energie jsme do všeho vložili. To prostě tak je a nemá cenu o tom diskutovat. Každopádně, ať neodbočuji úplně od tématu. Nemám pocit, že bych zatím dávala do studia úplně všechno, nějakou rezervu si stále nechávám na zkouškové. Je to také tím, že jsem si stanovila takový režim, který mi úplně nebere veškerou energii. Pokud to jde a nemám cvika na 7:30 (můžete mi někdo říct, proč jsem si rozvrh dávala na tak brzo ráno :-D). Snažím se pořádně spát. Protože když se nevyspím, můžu do sebe nalít kafe a stejně za chvíli budu ospalá a neudělám do školy nic. Nemůžu říct, že by mi škola brala všechen volný čas (i když většinu mi teda opravdu zabírá). Jsou dny, kdy si prostě udělám volno, v rámci psychohygieny. Snažím se nestresovat, protože vím, co se mnou stres dělá a opravdu nikdy mi doposud nepomohl, ba naopak (psychosomatika je svině a funguje dokonale, to budu tvrdit pořád). Samozřejmě den předtím, než byla popitevka nebo nějaký důležitý test, jsem byla nervózní, ale to je normální. Nejedu to na sílu. Prvák na medicíně je těžký (ono vlastně jak tak poslouchám, tak je každý rok těžký), je to hlavně tím, že je to přechod z úplně jiného stylu učení na něco úplně jiného. Na střední se toho obsahově učíme relativně málo a dá se říct, že na to máme čas (i když to tak někdy nevypadá). Na vysoké máme často co dělat, abysme to stihli vůbec všechno přečíst (ano, už se v anatomii pomalu dostáváme do toho stadia). Kdybych tedy měla shrnout zimní semestr v prváku, tak bych řekla asi to, že musíme makat hodně, ale když to člověk nerve na sílu a snaží se držet v psychické pohodě, jde to (i bez toho, aniž by musel brát antidepresiva...).

Když už nevíte kudy kam, vždycky se najde něco, co vás rozesměje :-D

Nedávno jsem si v rámci prokrastinační chvilky pročítala článek Jak poznáte, že už není cesty zpět? od kolegy Zhrzeného a zjistila jsem, že hodně věcí dělám, aniž bych si to uvědomovala:-D. Hlavně bych zmínila pocit, že i když se učím, myslím si, že bych se měla učit víc :-D. A nejenom ten, je jich více :-).

Když to tak vezmu, nikdy jsem se neděsila Vánoc jako tento rok, a to z jednoho prostého důvodu, blíží se první zkouškové. Abych nějak nastínila předvánoční atmosféru, použiju tuto kraťoučkou konverzaci:

 "Co by sis přála na Vánoce?" 

"Hotovou zkoušku z chemie." 

(Následovalo ticho...)

Jinak máme už na fakultě stromeček, sice ještě neozdobený, ale máme ho :-). Pro tyto příležitosti jsem Vám ho vyfotila.

A v neposlední řadě jsou v Olomouci krásné vánoční trhy (které jsem teda zatím spíše jenom ve spěchu proletěla).

Abych se tedy rozloučila spíše optimisticky, přeji všem hodně štěstí při zápočtech, zkouškách a všem, co Vás čeká. I když je to náročné, tak doufám, že vše dobře dopadne a budu moct podávat svoje průběžná zpravodajství i z letního semestru.

Krásný prosinec všem :-)

Jaký byl první měsíc na medině?

Rychlý, nabitý, uhoněný. To je jen pár přídavných jmen, která by ho vystihovala. Byl to prostě šok a myslím, že pro všechny, protože prostě vysoká a protože prostě medina. Víte jak, ono si člověk myslí, jak už zhruba ví, do čeho půjde a jak to nebude tak hrozné. A pak hop a skok a má co dělat, aby se z toho nepo.... Ale zase ať nestraším příliš. Je to masakr, ale zatím se to dá, i když ten pocit, že se to nedá, už jsem si zažila taky na vlastní kůži (a nejednou). Každopádně mám za sebou první dílčí úspěch, a to předpitevní zkoušení, takže jsem na chvilku zapudila ten negativní pocit někde hluboko a raduji se :-) tvařme se, že popitevka není coby kamenem dohodil

Během prvního měsíce na fakultě jsem zjistila, že:

pocit typu připadám si jako debil, nic neumím, nic si nepamatuju a všichni ostatní umí všechno, je zcela normální

kafe se stane věrným přítelem, ať už den před testem z anatomie či udržení pozornosti na cviku

Kafe vždycky i s 20kilovým kufrem :D

se prostě některé dny nevyspíte (a pak jste totálně mrtví o víkendu)

posouváte své hranice, aniž byste o tom věděli (např. můj pocit před prvákem, že z Čiháka se prostě nic nenaučím a ono ejhle, už máme skoro probraný první díl)

Čiháky, Memorix atd. taháte prostě všude, protože co kdyby se člověk někde mohl chvilku učit

víc jak polovina kufru (když jedete domů na !necelé! 2 dny) tvoří Čihák, Memorix, Netter a různě všemožné papíry s topografií a podobnými srandami a ten zbytek jsou teda vaše osobní věci...

když telefonuju a mám otevřenou učebnici, tak poslouchám toho, s kým volám, a zároveň se snažím do hlavy narvat co nejvíc informací (odzkoušeno při telefonování domů, kdy jsem u toho četla, jak se větví nervus tibialis....)

některé dny nad tím sedím i sedm hodin denně a více (samozřejmě s přestávkami a pak jsou taky dny, kdy nad tím sedím 3 - 4 hodiny)

mám pernamentní pocit, že to nemůžu stihnout, že to do hlavy nenarvu a že se mi to všechno plete

ještě jsem nepřišla na způsob, jak se efektivně učit, abych si zapamatovala to podstatné (což je vlastně asi všechno, co je v knížkách)

začínám osekávat přednášky, abych měla čas na učení...

si pomalu vyčítám chvíle, kdy se neučím, jako kdyby to byl trestný čin :-D

někdy ani nevím, kolikátého je, den zjistím podle toho, co máme za cviko :-D

anatomie začne dávat smysl, až když všechno vidíte na pitevně (na druhou stranu mi přijde, že rozlišit nerv, arterii a venu je někdy nadlidský úkol, takže to zas tolik smyslu nedává)

Příští týden ve zkratce :D

můj život aktuálně ovládá právě anatomie, a to ostatní skoro nestíhám (což mě trochu začíná děsit, protože zkouška z chemie je přece jenom blíž než anča a jak pravila moje kamarádka: "Nemusí tě strašit anatomie, když nedáš chemii.")

protokoly, protokoly, protokoly... více slov netřeba

Abych to nějak shrnula, prvák na medicíně je prostě šílený a člověk z toho musí nějak vybruslit. A to tak, aby se nezcvokl. Každopádně i když je to tempo šílené, zatím bych neměnila a doufám, že k tomu ani nebudu donucena. 

Přeji hodně síly na příští týden na pitvy, a vám ostatním na to, co vás právě čeká.

Ještě mě závěrem napadá jedna věc, a to jak pravil jeden náš nejmenovaný vyučující: "Příští týden sem nechoďte, v klidu si pitvejte. Přijďte až další týden, to už třeba i přes víkend vyčuchnete." :-D

PS.: Zajímalo by mě, jestli je tu někdo z prváku v Olomouci, komu škola nepřipadá zatím tak náročná jako mně. Kdyžtak se mi ozvěte do komentáře. Jen mě to zajímá :-)

První týden na fakultě

Zdravím všechny,

tenhle článek se mi ani nechtěl psát, protože jsem po tom týdnu opravdu unavená a to jsme nepsali ani žádný test a nebylo žádné zkoušení a protože vím, že bych se měla učit anatomii, které je, jak jsem s hrůzou zjistila, ještě víc, než jsem očekávala. Ale na druhou stranu je taky třeba vyplnit prokrastinační okénko a pokud se k tomu nekokopu teď, kdy mám všechno v čerstvé paměti, tak pak už asi nikdy.

Uspořádání stolu podle Básníků zatím nedodržuju :D

První den

Začínáme ve Velké posluchárně úvodním kurzem, kde nás přivítá vedení lékařské fakulty a fakultní nemocnice. Řeč pana děkana je optimistická leč protnutá poznámkou, že příští rok nás tu bude méně. Což je bohužel pravda, ale i tak doufám, že to třeba bude přece jenom jinak. Poté se dozvíme důležité informace týkající se studijního oddělení, knihovny atd. a pokračujeme výukou, která je hlavně v organizačním duchu (co všechno musíme splnit, dokdy to musíme splnit a podobně). Kdyby nebylo první den (stejně jako celý týden) tak hnusně, asi bych mu dala 5/5 :-D.

Imatrikulace

V půlce týdne nás čekalo slavnostní přijetí mezi olomoucké vysokoškoláky. Opět se vracíme do Velké posluchárny, kde si vyslechneme pokyny, co a jak bude probíhat a co máme a nemáme dělat. Poté podepíšeme imatrikulační slib a děvčata stvrzení, že pokud otěhotníme, musíme to ihned oznámit na studijní (což je velmi pozitivní, podepisovat něco takového hned po ránu :-D). Dále začne hrát famfára, při kterém začne vcházet dovnitř vedení fakulty. Nezapomenu na to, jak jsme si všichni postoupali za hlasitého vrzání sklápěcích sedátek :-D (hlavně že jsme byli poučeni o tom, že je nemáme dávat nahoru, aby nebyl hluk :-D). Potom si vyslechneme řeč pana děkana a všichni jednotlivě slibujeme, že se budeme vzorně učit. Poté následuje ukončení. Bylo to pěkné, bylo to slavnostní. Je to jen jednou v životě (aspoň tedy doufám). Skoro mě to dojalo až k slzám (to si nedělám srandu). Hodnotím 5/5 :-D.

Cvičení z anatomie

Ano, vím, jsem tím otravná, ale co si budeme povídat, anatomii se budeme učit nejvíce ze všech předmětů celý první ročník. Naše skupinka nebyla úplně první, takže jsme byli celkem informováni o tom, jak to jednotlivě probíhalo. Každopádně vyhodnotila jsem, že bude asi lepší se na něco podívat už předtím, abych neseděla v hodině úplně bezradná. Nemůžu říct, že bych nebyla bezradná vůbec, ale aspoň něco jsem se snažila pochytit. A když už jsem něco pochytila a zaradovala se, že jsem to už četla, tak jsme byli o dalších 10 vět dál. No, bude to boj, ale s tím jsem tak nějak počítala, každopádně už jsem nepočítala s tím, jak velký boj to bude. Asi k tomu napíšu jen: se učit, se učit, se učit, doufat a chtít a mělo by to jít. Příští týden už se začínají psát průběžné testy, tak uvidíme.

Máme fakt pěkné studovny a knihovny, ale po otevření Memorixu už to tak růžové všechno nebylo :-D

Jak bych zhodnotila první týden?

Byl náročný. Aspoň teda pro mě. Nebylo to ani tak výukou, ale spíš tím, že si člověk uvědomil, kolik toho všeho je a jak moc je působení na medicíně vratké. Tím myslím různé průběžné testy a další věci, které člověk musí splnit, aby se vůbec dostal k zápočtu a dále ke zkoušce. Na druhou stranu se ve škole cítím opravdu dobře, ať už je to díky lidem, které jsem poznala a nebo také přístupem vedení školy a našich vyučujících. Taky jsem si uvědomila, jak jsem ráda, že jsem si vybrala Olomouc, která je "malá" a není tak daleko než nějaké velkoměsto, kde bych byla ztracená. No a poslední věc, kterou jsem s hrůzou zjistila, byla, že film Jak básníci přicházejí o iluze fakt není nějaká vymyšlená sranda, ale je to krutá realita. 

Ať nekončím nějak pesimisticky, uvidíme, čím nás překvapí příští týden, jestli bude lepší (nebo horší :-D).

Mějte se hezky a všem přeji hodně sil do tohoto semestru :-)

Adapťák za námi a semestr před námi

Po delší odmlce na blogu hlásím, že žiju :-D. Chtěla jsem si ještě odpočinout, což se mi i povedlo. Zároveň nebylo moc témat k psání článku a upřímně ani času, protože srpen byl celkem nabitý. Ať už to byla dovolená nebo zařizování mého studijního hnízdečka, prakticky bylo pořád co dělat.

Takovou první vlaštovkou, že nám všechny povinnosti a šrumec brzo začnou, byl právě adapťák. Jsem opravdu ráda, že jsem jela a myslím, že byla spokojená i většina ostatních.

Program, který nám zorganizovali medici z vyšších ročníků, byl uspořádaný tak, abychom:

1) se vzájemně poznali

2) poznali Olomouc

3) poznali teoretické ústavy

4) dozvěděli se informace ke studiu

5) poznali, jak se paří na vysoké :-D

Jako největší plus beru to, že jsme byli po celou dobu přímo v městě našeho budoucího studia a ne někde mimo. Byla to hlavně výhoda pro neolomoučáky, protože většina z nás byla v Olmu párkrát a to třeba jen na dni otevřených dveří nebo na přijímačkách. Za sebe můžu říct, že jsem se začala orientovat, takže mi hned první den došlo, že jsem ani nemusela obcházet všechno tak složitě s těžkým batohem, protože se dá jít zkratkou...

Další výhodou bylo, že člověk poznal spoustu spolužáků i mediků z vyšších ročníků, což se vždycky hodí ;-). Doufám, že aspoň s některými lidmi, které jsem poznala, budu v kruhu a nebudu se tak cítit jako vyjukaná prvanda :-D. Celkově je fajn, když někam nastupujete a už máte známé :-).

Další věcí, která se mi velmi líbila, byla přednáška od starších studentů o studiu, kolejích, stravování atd. Asi takovou nejdůležitější věc, kterou jsem si z ní odnesla, bylo, že pokud makáte, dá se to zvládnout (mělo by to jít). První ročník je těžký v tom, že máme na všechny zkoušky tři pokusy. Pokud nedáme třetí pokus, končíme. Je to přísné, ale snad ne nemožné.

Co se týká kolejí, tak osobně na kolejích nejsem, ale co jsem tak slyšela, hodně spolužaček/ spolužáků na kolejích bude, konkrétně byl hodněkrát zmiňovaný Neředín. Každopádně během adapťáku jsme někteří byli ubytování na kolejích Bedřicha Václavka. Prý jsou to oproti ostatním už starší koleje, což bylo častokrát vidět. Celkem nás bylo šest na buňce a upřímně nedovedu si představit se tam přes semestr učit anatomii a další předměty. Musí to být celkem hardcore, ale někdo je třeba zvyklý, případně využívá studovny.

Jeden den jsme měli možnost naobědvat se v místní menze (17. listopadu). Nevýhoda byla jen ta, že když se člověk dostal na řadu mezi posledními, nebylo už téměř nic na výběr. Jinak si studenti objednávají jídlo dopředu. Docela mě překvapilo, že do menzy chodí i lidi, kteří už na vysoké nejsou. Dokonce jsme tam potkali i rodinu s dětmi. Ale tak proti gustu, znáte to ;-). Co mě ale trošku mrzí, když už jsem u toho jídla, že jako prváci nemůžeme chodit na obědy do nemocnice (menzy jsou od LF poměrně daleko). Takže budeme muset krabičkovat nebo chodit do dostavby dolů do bufetu. Ale tak zase to nějak dá :-).

Když to vidím zpětně, určitě kdybych se měla znova rozhodovat, bych na adapťák jela, protože mi to dalo hrozně moc, ať už přes nové známé (= nové spolubojovníky), přes jistou motivaci a chuť do studia až po poznání Olomouce. Takže pro příští prváky, pokud tohle budete číst, určitě jeďte.

PS.: Těšíte se na zápis do rozvrhu? :-D

Maturitní otázky z chemie a biologie

Ahoj,

jako každý absolvent střední školy jsem začala řešit, jak se co nejrychleji zbavit učebnic a maturitních otázek, které už stejně nikdy nebudu potřebovat a akorát mi budou zabírat místo pro Čiháky :-D. No a protože jsem si říkala, že bych taky mohla udělat dobrý skutek a pomoct budoucím maturantům, rozhodla jsem se, že zveřejním maturitní otázky, ze kterých jsem se já sama k maturitě z chemie a biologie připravovala. Vím, že každá škola má trošku jiná témata nebo spíše jinak uspořádaná, ale každopádně si myslím, že pokud budete potřebovat třeba jen nějakou otázku, určitě vám to pomůže :-).

Takže chemii stahujte zde:

https://uloz.to/!B1tg4dIYRv4V/maturitni-otazky-z-chemie-1-docx

heslo: chemie

A biologii stahujte zde:

https://uloz.to/!aoFT1xmWHG4U/maturita-biologie-pdf

heslo: biologie1

https://uloz.to/!b8HMzFJyS9Ny/maturitni-otazky-z-biologie-2-docx

heslo: biologie2


Mějte se pěkně, a hlavně se neučte maturitní otázky o prázdninách, budete se je drtit celý čtvrťák :-P.

Proč a jak jsem se rozhodla jít na medicínu

Nemůžu říct, že by to bylo povolání, které jsem chtěla dělat odmala. Jako každé dítě jsem měla nějakou nereálnou představu o tom, co mě jednou bude živit. U mě to nebylo jinak, takže jsem prý chtěla dělat popelářku :-D. Díkybohu jsem si tento nápad rozmyslela :-D.

Později (asi tak do tercie - 8. třídy) jsem si myslela, že půjdu na práva a budu advokátkou. Nakonec jsem si i tohle rozhodnutí rozmyslela, a to z jednoho prostého důvodu. Měli jsme už rok chemii a mě to prostě začalo hodně bavit. Co se týče biologie, tak s tou jsem taky nikdy problém neměla, možná jen při přestupu na nový gympl, ale to bylo zapříčiněno tím, že jsem nevěděla, jak se učit. Nakonec jsem si ale systém stejně udělala a bylo to fajn. No a protože jsme pak začali brát člověka, tak jsem se tenkrát zmínila našim, že mě to baví. Hodně jsme se o tom bavili, a nakonec jsme došli k závěru, že bych to třeba jednou mohla na medicínu zkusit. Ale pořád to bylo víceméně otevřené, protože člověk v 8. třídě většinou není schopen udělat rozhodnutí na celý život. Každopádně jsem věděla už tenkrát, že se chci jednou věnovat přírodním vědám.

Pak přišel další přestup na nový gympl a s ním jsem si zjistila podmínky pro přijetí na všeobko. Neřeknu, kdy to přesně bylo. Ale do prváku jsem šla s tím, že prostě zkusím udržet ty známky, abych se dostala bez přijímaček. Vím, že mi naši říkali, že na gymplu prostě nejde mít samý jedničky, a prostě si napíšu přijímačky. Ale já jsem si říkala, že to aspoň zkusím. Takže nějak proběhl prvák, to jsem byla asi z celých těch čtyřech let na gymplu nejvíc v klidu a neřešila jsem to nějak moc. Potom proběhl i druhák, tady ty nervy z mé strany byly už trošku víc. Ve třeťáku jsem věděla, že prostě už musím, protože se to blíží a nemůžu si to teď pokonit. Zároveň jsme si taky volili semináře. Vzala jsem si biologii, chemii a třetí nepovinný seminář fyziku pro případ, že bych přece jen musela ty přijímačky psát. Je pravda, že třeťák byl nejvíc náročný z těch čtyř let, hlavně to bylo rozvrhem, ten jsme měli kvůli seminářům dlouhý. Pamatuju si, že jsem měla největší nervy ze semináře z chemie, protože bylo často nemožné napsat písemku za jedna, i když se člověk drtil jako blázen. Vím, že jsem vždycky ve středu večer byla hrozně nervózní z těch dvou čtvrtečních hodin a těšila se, až to budu mít za sebou a půjdu si zacvičit. Na druhou stranu jsem byla, ale zase za ty hodiny vděčná, protože jsme se naučili počítat příklady s pH a termochemii, což se myslím bude hodit. Každopádně ta známka byla nejvíc vydřená, ale dala jsem to. Zlatým hřebem byl čtvrťák, který byl v pohodě a bylo to tím, že jsme měli víceméně jen naše předměty, které jsme si vybrali + matiku, jazyky, tělák a společenské vědy. Což bylo hodně fajn. Přijde mi, že se moc nových věcí nebralo, a hlavně jsme opakovali to, co už jsme brali dřív. Každopádně před uzavřením známek jsem měla hodně nervy, ale bylo to spíš mou povahou, protože jsem si prostě zakázala chybovat a pořád jsem se hecovala. Teď bych to přirovnala jako k závodnímu koni, který je před cílovou rovinkou :-D. Vím, že to není dobré (hlavně teď na medinu), takže se budu snažit si tu hlavu přeprogramovat, jinak se z toho asi zblázním. Nicméně všechno tohle byla jen a jen moje volba, nikdo mě do toho netlačil a všechno to bylo jen o mé vůli. Je zvláštní, že vždycky když člověku o něco jde, tak umí vyvinout velkou sílu, aby to zrealizoval. Jako třeba i moje maturita...

Taky je ale pravda, že jsem ve druháku začala přemýšlet jen o studiu samotné chemie, prostě mě to nějak okouzlilo. Bylo to nějak po chemické olympiádě, kdy jsme si prošli prostory oné chemické VŠ :-D. Jsem, ale ráda, že mě to pak přešlo. Spíš to bylo jen takové krátké zaváhání :-D. Další věcí byla moje milovaná francouzština (kdyby tu byl budoucí maturant z FJ, jsem ochotná se podělit o maturitní témata), bavilo by mě ji studovat, ale prostě přijatelné uplatnění pro mě by potom nebylo. Nedovedu si představit být ve školství nebo dělat překlady, asi by mě to časem štvalo. Takže prostě když jsem si dala dohromady všechny plusy a minusy, medina z toho vyšla vždycky nejlíp.

Závěrem bych chtěla říct jen jedno. Vím, že každý to máme jinak. Ale myslím si, že čím dřív si ujasníte, že chcete na medicínu, tím je to pro vás lepší. Nemyslím teď jenom hlídat si průměr, ale i přípravu na přijímačky, protože je toho fakt hodně a konkurence je veliká. Zrovna tento týden jsem slyšela jednoho klučinu "nadávat" na nějakou spolužačku, která už ve druháku jezdí na přípravné kurzy, protože chce být doktorka. Mně to zase tak špatné nepřijde, protože bude mít jistý náskok už teď, a navíc si to "nažene" i do čtvrťáku, protože i když se to nezdá, je toho pak najednou opravdu hodně. 

Toť mé sobotní zamyšlení :-D.

PS.: V pondělí plánuju zveřejnit ty maturitní otázky :-).

Zápis ke studiu aneb už se nám to blíží

Ahoj,

dnes jen takový rychlý a stručný článek :-).

Konečně už za sebou máme zápis a jsme oficiálně studenti lékařské fakulty. A je to prostě a jednoduše boží :-). Dokonce musím říct, že je to ještě lepší pocit, než když mi přišel dopis, že mě vzali. Teď je to už konečně oficiální a nikdo nám to nevezme. Za sebe taky musím říct, že když jsem odcházela po zápisu domů, věděla jsem, že se mi začal plnit můj největší sen, na který jsem čekala celý gympl. A ačkoli to bude pracné a vyčerpávající, chci si ten sen zrealizovat úplně. Hrozně se na to těším!

Jak to tedy probíhalo?

Zápis probíhal v jedné z poslucháren v 1. patře nové přístavby. Dozvěděli jsme se potřebné informace ke studiu jako přihlášení do systému, zápis do rozvrhu, vyzvednutí ISICU, kdy a kde začínáme atd. Mezitím jsme vyplňovali kartu s našimi osobními údaji a nakonec vypisovali index, který se mi hrozně moc líbí (hlavně ten obal), takže přikládám foto :-D. Celá administrativa trvala zhruba dvě hodiny a pak už jsme vyšli ven jako medici :-).

Co nás teď čeká?

Někteří (a já doufám, že většina) pojedeme na adapťák pořádaný mediky z vyšších ročníků, který se bude konat na konci srpna v Olomouci ve dvou termínech. Určitě to bude super, takže jestli někdo váháte, určitě jeďte. Bude to fajn :-). Za pár dnů potom nás čeká zápis do rozvrhu, což bude asi sranda, jak to tak vypadá. Snad z toho nespadne síť :-D. A potom už nastupujeme do školy a všechen ten kolotoč může začít :-).

Užívejte prázdniny :-).

Medička

PS.: Normálně takhle pozitivní nejsem, postupem času s dalšími články to poznáte :-D. 

Proč jsem se rozhodla pro Olomouc?

Tak mě napadlo, že bych si mohla hodit konečně na papír (myšleno na blog) nějaké to krátké povídání o tom, proč jsem si nakonec vybrala ze dvou moravských a jedné české fakulty všeobecného lékařství právě tu, která se nachází přímo v centru úrodné Hané.

Je zvláštní, že v podstatě celý gympl jsem se chtěla dostat hlavně do Brna. Prostě jsem všude viděla jen Brno, Brno a nic jiného. Vlastně ani teď nejsem schopná vysvětlit nějaký relevantní důvod, proč jsem tam tak moc chtěla. Možná proto, že když už jsem někam cestovala, bylo to spíše do Brna nebo přes Brno než například přes Olomouc, nebo možná proto, že mě velmi ovlivnila Nadšená. A v neposlední řadě to možná bylo taky proto, že hodně lidí z mého okolí, co se dostali na medicínu, šli právě do Brna. Nicméně co vím přesně, byl moment, kdy jsem začala pochybovat o tom, jestli opravdu chci tak moc do Brna.

V září minulého roku jsem se byla podívat na dni otevřených dveří na Kampusu v Brně, který pořádali přímo studenti. Byla to zajímavá akce, protože se jí účastnily všechny fakulty na Masarykově univerzitě a protože to bylo prostě asi jiné, než když den otevřených dveří pořádá v lednu škola sama. Pokud si dobře vzpomínám, museli jsme se na tuto akci přihlásit a vybrat si čas, kdy přijedeme, protože zájemců bylo opravdu hodně. Nevím jak jiné školy, ale naše škola nám na tento den poskytla volno, takže někteří spolužáci se stihli podívat i na jiné fakulty. Akce probíhala tak, že jsme nejdříve měli přednášku, povídání, nevím, jak to napsat, přímo od zástupců školy. Posléze si nás studenti rozdělili na skupinky a provedli nás po škole. Člověk se tak podíval do učeben, laboratoří, dokonce jsme měli možnost si vyzkoušet první pomoc. Mně se takhle akce moc líbila, všechno bylo suprově zorganizované, všichni byli milí, ale mně tak nějak pomalu došlo, že to asi nebude pro mě to pravé ořechové. Prostě takový to, když dáte na první dojem. Zase nedokážu asi úplně přesně vysvětlit proč mi to tak přišlo, protože Kampus je úžasný, nový, moderní, nemocnice je hned u školy, je tam skvělé nákupní centrum, dopravní dostupnost a všechno. Ale asi mě děsil ten celý komplex, tou svou velikostí a nějak jsem se tam moc nezorientovala. Asi teď zním jako nějaká stará babička, když říkám, že je to tam moc velké :-D. Ale prostě mi to tak v ten daný moment přišlo, že bych se tam nejspíš necítila z tohoto důvodu úplně nejlíp.
     

                                            Zdroj: https://foto.turistika.cz/foto/r/700/11885/90916/img-0381-2-.jpg

No a pak pokračoval podzim a pak zima, kdy se strašák maturita a uzavírání přihlášek blížily. Ve škole nás v našich seminářích z maturitních předmětů drtili, za což jsem byla pak opravdu hodně vděčná, ale zároveň se taky finišovaly známky a věděla jsem, že musím zatnout zuby, vydržet a moc se nerozptylovat. Nicméně i přesto ve mně pořád hlodala myšlenka, že pokud mi to vyjde a budu mít možnost výběru, bude mojí primární volbou Olomouc. Nakonec jsem si ale nechala finální rozhodnutí, až na den otevřených dveří, který se konal 21. ledna.

Když jsem přijela do Olomouce, fakulta a celé město bylo ještě pod sněhem. Nakonec jsem vše našla snadno a po vstupu do nové přístavby a občerstvení se dole v bufetu (to byla první vlaštovka, že by se mi tam mohlo líbit :-D) jsem prošla do původní budovy a našla prakticky hned Velkou posluchárnu, ve které se měl odehrávat hlavní program. Moc se mi líbila velikost fakulty, že není extrémně velká, a tak jsem se tam hned zorientovala. Poté nás čekal hlavní program, který pan děkan zahájil slovy: "Mente et corde." To se mi hrozně líbilo :-). Pak jsme si vyslechli informace o letošním přijímacím řízení a na závěr byl čas na dotazy. Po skončení programu jsem si prošla fakultu, např. laboratoře, ale hlavně mě zaujal anatomický ústav v podzemí svými preparáty. Hrozně mě to fascinovalo jsem zvědavá jestli mi to vydrží i za půl roku :-D). Po prohlídce jsem školu opustila, prošla si okolí fakulty a město. Je zvláštní, že doposud když jsem byla v Olomouci, mě to nikdy tak neuchvátilo jako právě v ten den. Když jsem pak přijela domů, měla jsem jasno, že pokud mi vyjde Olomouc, půjdu tam.

                                         Zdroj:http://g.denik.cz/43/62/teoreticke-ustavy-28113_galerie-980.jpg

Pokud bych měla nějak ve zkratce shrnout můj výběr, proč jsem si vybrala právě Olomouc, bylo by to protože:

je to menší škola
není až tak daleko
je v areálu Fakultní nemocnice
má hezké prostory (stará i nová část)
Olomouc je krásné a starobylé město
je tam hodně pěkných knihkupectví
vše je dobře dostupné MHD nebo i pěšky
je to extrémně studentské město - ceny nejsou až tak vysoké
je tam hodně míst ke sportování jsem zvědavá, jestli zase začnu 

Teď už mi nezbývá nic jiného než doufat, že mě mé rozhodnutí a první dojem nezklame a budu zde spokojená stejně tak jako spousta dalších studentů :-).

Medička

Medicína vs. veterina

V dnešním článku Vám napíšu srovnání medicíny vs. veteriny.

Medicína pro mě byla na gymplu top obor, na který jsem chtěla na 100%, ale protože člověk nikdy neví, jestli se dostane tam, kam chce, přemýšlela jsem nad náhradním oborem, který by mě v případě neúspěchu bavil. Protože mě ve škole bavily kromě člověka paraziti a všemožné breberky. Takže nakonec nebylo divu, že jsem se rozhodla dát si jako záchranu obor Veterinární hygiena a ekologie na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno.

Zde se vám pokusím sesmolit plusy a minusy tohoto oboru:

+ máte titul MVDr.
+ pohybujete se ve veterinárním prostředí
+ můžete pracovat na veterinární správě
+ můžete pracovat na hygieně potravin (masný průmysl atd.)
+ můžete pracovat v laboratoři
+ můžete se věnovat také výzkumu, příp. být ve farmaceutickém průmyslu

- titul MVDr. - jste bráni jako veterináři 
- délka studia je 6 let - jedno z nejdelších
- vysoká pravděpodobnost, že budete v jiném oboru (chci hygienu potravin, skončím jako veterinář)
- na fakultě se studentům říká paštikáři (neptejte se mě proč :-D)

Podle mě měl tento obor uplatnění hlavně dříve, kdy bylo hodně velkochovů.

A nyní se pustím do porovnání mé vysněné medicíny. Jaké jsou tedy plusy a minusy tohoto oboru z pohledu začínajícího naivního prváčka?

+ po škole máte jistotu, že budete mít místo
+ máte jistotu, že jednou budete mít slušný plat
+ medicína je širokospektrální, každý si vybere obor, který ho zajímá
+ nejste vázáni na zaměstnavatele (pohraniční nemocnice - náborové příspěvky)
+ můžete pracovat nebo jet na stáž do zahraničí - lidské tělo je všude stejné
+ pohybujete se ve zdravotnictví
+ po atestacích můžete mít svou vlastní ordinaci - jste svým vlastním pánem
+ můžete být ve výzkumu

- délka studia je 6 let - jedno z nejdelších
- náročné studium
- velká zodpovědnost
- atestace
- přesčasy
- služby v nemocnici
- za začátku nižší plat

To je z mého srovnání asi vše. Doufám, že tento článek pomůže, a pokud máte jiný názor, komentujte :-).

Medička

Proč píšu a stručné představení mé maličkosti

Zdravím všechny, kteří zabloudili v těchto horkých letních dnech na blog dalšího bažanta medika:-D.

Znáte tu euroforii, když se vám konečně podaří něco, po čem jste dlouho toužili? Tak právě tenhle pocit je mým hnacím motorem, abych si začala vést tento internetový deníček :-). Sice ještě nevím, jak dlouho můj blog vydrží, protože tuším, že s příchodem prvních podzimních dnů a týdnů na fakultě s nimi přibudou větší a větší studijní povinnosti, a myslím, že budu ráda, když budu ráda. Ale starosti jsou teď ještě daleko začínáš za dva měsíce .

Proč píšu?

Jak už jsem zmiňovala výše je to ta prvotní euforie, že jste tam, kam jste vždy chtěli. Dalším důvodem je to, že olomouckých blogů od všeobáků je málo oproti ostatním fakultám, takže mi to v daný moment přišlo jako dobrý nápad. Samozřejmě nesmím zapomenout na olomouckého bloggera Zhrzeného, jehož cenné informace mi pomohly při rozhodování, proč si vybrat právě Olomouc. Tímto moc děkuji :-). Také mě samozřejmě motivovalo, že jsem poslední rok na střední škole hltala blog Zatím Nadšené, kterou velmi obdivuji za její přístup a celkově ochotu nám prváčkům i všem ostatním kdykoliv pomoct, a blog Bloncky, jejíž ironii a sarkasmus miluju. No a abych se dostala k jádru věci, když čtete jejich blogy, obdivujete je a pak se dostanete na medicínu, tak si samozřejmě najednou připadáte velmi důležitě, když si blog založíte taky :-D. Tuhle poslední větu berte s nadsázkou, zatím za sebou nemám ani jeden test, ani zápočet, ani zkoušku. Ale sebevědomí á la velký doktor musí být :-D že ty ho máš tak hodně, že . No a v neposlední řadě zmíním ještě můj zcela sobecký důvod, a to že bych si chtěla svoje studium zdokumentovat. Teď to zní asi hodně vtipně, protože ani nevím, jestli mi ta škola půjde a zůstanu tam, každopádně tento důvod byl pro mě asi nejdůležitější při rozhodování, jestli si blog založit, nebo ne.

Kdo jsem?

Pilná studentka, spolužáky na gymplu označovaná jako šprtka, která nemá jiné zájmy než školu, což nebyla vůbec pravda. Ale co si o mně ostatní mysleli mi bylo celkem jedno, protože jsem měla svůj sen a za ním jsem si šla. Prostě taková pilná včelička, normální holka ani génius, ani blbá, která se rozhodla, že prostě studium na vyšším gymplu hecne a zkusí se dostat bez přijímaček. No a protože mám tak trochu více buldočí povahu, tak se mi to s přispěním hodně štěstí povedlo. A tak jsem koncem ledna letošního roku posílala na medicíny žádost o přijetí bez přijímacích zkoušek, kterým bylo díkybohu vyhověno :-). Byl to naprosto opojný pocit vítězství, když si člověk přečetl, že je přijat, slovy se to nedá popsat :-). Ale zpátky do reality. Měla jsem obrovské štěstí, protože jak již mnoho z vás jistě ví, pro Olomouc byl tento rok poslední, kdy brali uchazeče bez přijímací zkoušky. Pokud vím, tak Hradec o tom již také přemýšlí. A ostatní fakulty nevím. Jestli je to dobře, nebo ne, je na zvážení každého z vás. Jen bych ráda zopakovala  to, co jsem napsala na asku, že teď už jsme všichni na stejné lodi a je jedno, kdo šel na průměr nebo přes přijímačky.

Pěkné prázdniny všem :-)

Medička