Další zkouškové pryč. Chtěla bych napsat čistě objektivní článek, ale
bohužel všechno je tak čerstvé, že se neubráním jistým subjektivním
dojmům.
Nebudu nikoho strašit tím, jak je něco hrozné, to jsem nedělala nikdy.
Takže vám k zimnímu zkouškovému v druháku řeknu jednu věc, NEPODCEŇTE HO. I
když si sama o sobě myslím, že nejsem flákač a přes semestr jsem se učila (když
se nedonutíte vy, donutí vás průběžné testy), přesouvám jednu zkoušku do
léta.
Nejdřív jsem šla na zkoušku z histologie a embryologie. První pokus je u
nás ve formě testu složeného z kroužkovacích a dvou rozepisovacích otázek
(jedna z histologie, druhá z embryologie). Nebudu tvrdit, že je
nenapsatelný, protože někteří měli to štěstí, že ho napsali. Pak ale bylo hodně
lidí (včetně mě), kteří velmi rychle zaplnili opravné termíny. Druhý a třetí
termín je formou ústního zkoušení (před kterým se už žádný test naštěstí nepíše).
Na opravu jsem tak šla za 10 dnů po testu. Bylo to hodně náročných 10 dnů,
opakování bolelo snad ještě víc, než kdybych se učila všechno znova. Takže jsem
to všechno zopakovala (něco i víckrát) a šla jsem na ústní. Měla jsem štěstí na
otázky i dobrou náladu zkoušejícího, zkoušku jsem udělala. Byla to
nepředstavitelná radost, když jsem odcházela s podepsaným indexem. Co ovšem mou
radost brzo pokazilo, bylo uvědomění si, že nestíhám biochemii, na kterou mi zbylo
nějakých 10 dnů. Jestli jsem si před druhým pokusem z histologie myslela, že jsem
unavená, tak po něm jsem byla opravdu vyčerpaná. Nepřály ani okolnosti, protože
se k tomu všemu přidaly další problémy mimo školu. Myšlenky mi utíkaly úplně
někam jinam. Po měsíci intenzivního učení (od rána do večera) jsem nebyla
pořádně schopná se soustředit. Prostě to nešlo, v tu dobu jsem si říkala, že už
opravdu nemůžu. Snažila jsem se to nějak procházet, ale o efektivním učení
nemohla být ani řeč. Cítila jsem, že když to budu víc hrotit, fyzicky to
nezvládnu. Hrozně moc jsem si přála mít tu zkoušku hotovou a nepřetahovat, ale
hlava nespolupracovala. Jenže byl vypsaný poslední termín v zimním zkouškovém a
s příslibem termínu během letního semestru to vypadalo (a vypadá špatně). Takže
byla možnost zkusit to teď nebo jít na první pokus až v letním zkouškovém.
Nezbylo teda nic jiného než zkusit první variantu i za těch okolností, co byly.
Když jsem viděla test, říkala jsem si, že by to snad mohlo i vyjít. Vaz mi
zlomila poslední část (cyklus) - biosyntéza mastných kyselin. Nepočítala jsem s
tím, protože se cykly doposud neopakovaly (během termínů v zimním zkouškovém).
Tím že mě tlačil čas, jsem se na tohle spolehla, a to byla chyba, která mě
stála zkoušku. Takže apeluji na další ročníky, abyste na to nespoléhaly.
Teď mám pár dnů volno, v pondělí nastupujeme v plné polní do školy. Snažím
se dospat měsíční spánkový deficit a dát se trošku dohromady, protože tohle
všechno bylo hodně náročné psychicky i fyzicky. Když nám na začátku říkali, že
si během studia sáhneme několikrát na dno, měli pravdu.
Teď už nezbývá nic jiného, než posbírat zbytek sil i motivace a jít dál.
Držte se a opatrujte se.
M.
