Vážení a milí,
světe div se, ale žiju a studuju! Nějak moc nechápu, jak to všechno utíká, ale jsem v páťáku, mám za sebou úspěšně zkoušku z interny a před sebou první státnici z toho našeho trojboje jak tomu říkáme :-D. A ne není to něco jako skok do výšky, do dálky, běh na dlouhou trať (no i když ten běh už trvá tak pět let :-D) . Ale není to nic jiného než státnice z hygieny, epidemiologie a sociálního lékařství. Nějak nevím, kdy se to stalo a bum první státnice před námi. Možná by se hodilo upřesnit, že v Olomouci máme dvě státnice už v páťáku. A to konkrétně výše zmíněný trojboj a pediatrii. Páťák je tak u nás tímto docela náročný, ale ukažte mi na fakultu v České republice, kde není :-D.
Moc dobře si vzpomínám na dobu, kdy moje nadšené premedicínské já ťukalo do tohoto stejného notebooku první nadšené články o medicíně :-D. Teď se sama sobě trošku směju :-D. Už totiž nejsem vůbec přemotivovaný školáček, ale úplně jiný student, který nemá medicínu jako středobod vesmíru. Je opravdu zajímavé, jakým vývojem si člověk během těch pěti let na medicíně projde. Nejdřív je nadšený, pak přijdou nějaké překážky, tak bojuje s tím, aby je ustál. Někdy se mu to podaří, někdy ne. A když to zvládne začne si konečně víc věřit. A znovu si buduje cestu k medicíně, ale tentokrát už jinak :-). Možná to píšu trošku složitě a nejasně, ale kdo si tím studiem sám prochází jistě to pochopí ;-).
Taky už jsem docela pochopila, proč lidé s blogy po překonání třetího ročníku často končí :-D. Něco se v nich totiž zlomí a oni ve většině případů přehodnotí svůj přístup k medicíně. Logicky se jim už nechtějí psát stejně laděné články jako když byli v prvním ročníku a byli ze všeho nadšení. Ale to je zase ten vývoj. Nechci zde demotivovat prváky, ale až budete výš, pochopíte to sami ;-). To tak prostě je, každý prožívá na medicíně svůj vlastní vývoj a každého ta škola poznamená jinak. Někdo se v tom naučí chodit a někoho to prostě bohužel semele. Je to tak.
Každopádně aspoň za sebe můžu říct, že klinika je oproti těm prvním třem letům obrovský rozdíl v pozitivním slova smyslu :-). Je to úplně jiný přístup ke studentům (samozřejmě taky záleží na dané klinice), ale vcelku už nás více berou jako sobě rovné. Připravte se, že od čtvrťáku, a hlavně teda páťáku budete ve výuce ale i na zkoušce dostávat pravidelně otázku: "Paní doktorko/pane doktore, co chcete dělat za obor po škole?" Je to takové fajn :-D, ale někdy na to ani odpovídat moc nechceme :-D. A taky musím říct, že po nás v drtivé většině případů chtějí opravdu základy z jejich oborů a nedrtí nás na detailech jako to bylo třeba na biochemce a podobných předmětech. Prostě přijde mi to více férové vůči nám. Co ale vidím jako nevýhodu je to, že jsme všichni strašně vycucaní po té preklinice, kde jsme se učili tu haldu telefonních seznamů nazpaměť. A je to škoda, protože člověk už nemá tolik sil se stejně pečlivě a důkladně věnovat i těm klinickým oborům jako je třeba právě ta interna. Dost často to rveme na sílu do hlavy a všichni si stěžujeme, jak už nám to po těch 4,5 letech fakt nejde. Starší kolegové se ušklíbnou a řeknou si:" Jen počkej a bude hůř." Jo je mi to jasné, ale prostě věřím, že už to nějak doklepeme.
Takže prozatím asi tolik ode mě, Pro dnešek se s Vámi rozloučím. Doufám, že se máte v tomto šíleném covidovém vánočním čase dobře a nejste nemocní. Slibuju, že v mezipauzách se budu snažit přidat nějaké předměty z předešlých roků, ať vám to pomůže. I když sliby chyby, že? :-P Ale vynasnažím se :-).
Mějte se hezky.
A hlavně krásné Vánoce!
Vaše Medička z UPOLu
