Později (asi tak do tercie - 8. třídy) jsem si myslela, že půjdu na práva a budu advokátkou. Nakonec jsem si i tohle rozhodnutí rozmyslela, a to z jednoho prostého důvodu. Měli jsme už rok chemii a mě to prostě začalo hodně bavit. Co se týče biologie, tak s tou jsem taky nikdy problém neměla, možná jen při přestupu na nový gympl, ale to bylo zapříčiněno tím, že jsem nevěděla, jak se učit. Nakonec jsem si ale systém stejně udělala a bylo to fajn. No a protože jsme pak začali brát člověka, tak jsem se tenkrát zmínila našim, že mě to baví. Hodně jsme se o tom bavili, a nakonec jsme došli k závěru, že bych to třeba jednou mohla na medicínu zkusit. Ale pořád to bylo víceméně otevřené, protože člověk v 8. třídě většinou není schopen udělat rozhodnutí na celý život. Každopádně jsem věděla už tenkrát, že se chci jednou věnovat přírodním vědám.
Pak přišel další přestup na nový gympl a s ním jsem si zjistila podmínky pro přijetí na všeobko. Neřeknu, kdy to přesně bylo. Ale do prváku jsem šla s tím, že prostě zkusím udržet ty známky, abych se dostala bez přijímaček. Vím, že mi naši říkali, že na gymplu prostě nejde mít samý jedničky, a prostě si napíšu přijímačky. Ale já jsem si říkala, že to aspoň zkusím. Takže nějak proběhl prvák, to jsem byla asi z celých těch čtyřech let na gymplu nejvíc v klidu a neřešila jsem to nějak moc. Potom proběhl i druhák, tady ty nervy z mé strany byly už trošku víc. Ve třeťáku jsem věděla, že prostě už musím, protože se to blíží a nemůžu si to teď pokonit. Zároveň jsme si taky volili semináře. Vzala jsem si biologii, chemii a třetí nepovinný seminář fyziku pro případ, že bych přece jen musela ty přijímačky psát. Je pravda, že třeťák byl nejvíc náročný z těch čtyř let, hlavně to bylo rozvrhem, ten jsme měli kvůli seminářům dlouhý. Pamatuju si, že jsem měla největší nervy ze semináře z chemie, protože bylo často nemožné napsat písemku za jedna, i když se člověk drtil jako blázen. Vím, že jsem vždycky ve středu večer byla hrozně nervózní z těch dvou čtvrtečních hodin a těšila se, až to budu mít za sebou a půjdu si zacvičit. Na druhou stranu jsem byla, ale zase za ty hodiny vděčná, protože jsme se naučili počítat příklady s pH a termochemii, což se myslím bude hodit. Každopádně ta známka byla nejvíc vydřená, ale dala jsem to. Zlatým hřebem byl čtvrťák, který byl v pohodě a bylo to tím, že jsme měli víceméně jen naše předměty, které jsme si vybrali + matiku, jazyky, tělák a společenské vědy. Což bylo hodně fajn. Přijde mi, že se moc nových věcí nebralo, a hlavně jsme opakovali to, co už jsme brali dřív. Každopádně před uzavřením známek jsem měla hodně nervy, ale bylo to spíš mou povahou, protože jsem si prostě zakázala chybovat a pořád jsem se hecovala. Teď bych to přirovnala jako k závodnímu koni, který je před cílovou rovinkou :-D. Vím, že to není dobré (hlavně teď na medinu), takže se budu snažit si tu hlavu přeprogramovat, jinak se z toho asi zblázním. Nicméně všechno tohle byla jen a jen moje volba, nikdo mě do toho netlačil a všechno to bylo jen o mé vůli. Je zvláštní, že vždycky když člověku o něco jde, tak umí vyvinout velkou sílu, aby to zrealizoval. Jako třeba i moje maturita...
Taky je ale pravda, že jsem ve druháku začala přemýšlet jen o studiu samotné chemie, prostě mě to nějak okouzlilo. Bylo to nějak po chemické olympiádě, kdy jsme si prošli prostory oné chemické VŠ :-D. Jsem, ale ráda, že mě to pak přešlo. Spíš to bylo jen takové krátké zaváhání :-D. Další věcí byla moje milovaná francouzština (kdyby tu byl budoucí maturant z FJ, jsem ochotná se podělit o maturitní témata), bavilo by mě ji studovat, ale prostě přijatelné uplatnění pro mě by potom nebylo. Nedovedu si představit být ve školství nebo dělat překlady, asi by mě to časem štvalo. Takže prostě když jsem si dala dohromady všechny plusy a minusy, medina z toho vyšla vždycky nejlíp.
Závěrem bych chtěla říct jen jedno. Vím, že každý to máme jinak. Ale myslím si, že čím dřív si ujasníte, že chcete na medicínu, tím je to pro vás lepší. Nemyslím teď jenom hlídat si průměr, ale i přípravu na přijímačky, protože je toho fakt hodně a konkurence je veliká. Zrovna tento týden jsem slyšela jednoho klučinu "nadávat" na nějakou spolužačku, která už ve druháku jezdí na přípravné kurzy, protože chce být doktorka. Mně to zase tak špatné nepřijde, protože bude mít jistý náskok už teď, a navíc si to "nažene" i do čtvrťáku, protože i když se to nezdá, je toho pak najednou opravdu hodně.
Toť mé sobotní zamyšlení :-D.
PS.: V pondělí plánuju zveřejnit ty maturitní otázky :-).
