První týden na fakultě

Zdravím všechny,

tenhle článek se mi ani nechtěl psát, protože jsem po tom týdnu opravdu unavená a to jsme nepsali ani žádný test a nebylo žádné zkoušení a protože vím, že bych se měla učit anatomii, které je, jak jsem s hrůzou zjistila, ještě víc, než jsem očekávala. Ale na druhou stranu je taky třeba vyplnit prokrastinační okénko a pokud se k tomu nekokopu teď, kdy mám všechno v čerstvé paměti, tak pak už asi nikdy.

Uspořádání stolu podle Básníků zatím nedodržuju :D

První den

Začínáme ve Velké posluchárně úvodním kurzem, kde nás přivítá vedení lékařské fakulty a fakultní nemocnice. Řeč pana děkana je optimistická leč protnutá poznámkou, že příští rok nás tu bude méně. Což je bohužel pravda, ale i tak doufám, že to třeba bude přece jenom jinak. Poté se dozvíme důležité informace týkající se studijního oddělení, knihovny atd. a pokračujeme výukou, která je hlavně v organizačním duchu (co všechno musíme splnit, dokdy to musíme splnit a podobně). Kdyby nebylo první den (stejně jako celý týden) tak hnusně, asi bych mu dala 5/5 :-D.

Imatrikulace

V půlce týdne nás čekalo slavnostní přijetí mezi olomoucké vysokoškoláky. Opět se vracíme do Velké posluchárny, kde si vyslechneme pokyny, co a jak bude probíhat a co máme a nemáme dělat. Poté podepíšeme imatrikulační slib a děvčata stvrzení, že pokud otěhotníme, musíme to ihned oznámit na studijní (což je velmi pozitivní, podepisovat něco takového hned po ránu :-D). Dále začne hrát famfára, při kterém začne vcházet dovnitř vedení fakulty. Nezapomenu na to, jak jsme si všichni postoupali za hlasitého vrzání sklápěcích sedátek :-D (hlavně že jsme byli poučeni o tom, že je nemáme dávat nahoru, aby nebyl hluk :-D). Potom si vyslechneme řeč pana děkana a všichni jednotlivě slibujeme, že se budeme vzorně učit. Poté následuje ukončení. Bylo to pěkné, bylo to slavnostní. Je to jen jednou v životě (aspoň tedy doufám). Skoro mě to dojalo až k slzám (to si nedělám srandu). Hodnotím 5/5 :-D.

Cvičení z anatomie

Ano, vím, jsem tím otravná, ale co si budeme povídat, anatomii se budeme učit nejvíce ze všech předmětů celý první ročník. Naše skupinka nebyla úplně první, takže jsme byli celkem informováni o tom, jak to jednotlivě probíhalo. Každopádně vyhodnotila jsem, že bude asi lepší se na něco podívat už předtím, abych neseděla v hodině úplně bezradná. Nemůžu říct, že bych nebyla bezradná vůbec, ale aspoň něco jsem se snažila pochytit. A když už jsem něco pochytila a zaradovala se, že jsem to už četla, tak jsme byli o dalších 10 vět dál. No, bude to boj, ale s tím jsem tak nějak počítala, každopádně už jsem nepočítala s tím, jak velký boj to bude. Asi k tomu napíšu jen: se učit, se učit, se učit, doufat a chtít a mělo by to jít. Příští týden už se začínají psát průběžné testy, tak uvidíme.

Máme fakt pěkné studovny a knihovny, ale po otevření Memorixu už to tak růžové všechno nebylo :-D

Jak bych zhodnotila první týden?

Byl náročný. Aspoň teda pro mě. Nebylo to ani tak výukou, ale spíš tím, že si člověk uvědomil, kolik toho všeho je a jak moc je působení na medicíně vratké. Tím myslím různé průběžné testy a další věci, které člověk musí splnit, aby se vůbec dostal k zápočtu a dále ke zkoušce. Na druhou stranu se ve škole cítím opravdu dobře, ať už je to díky lidem, které jsem poznala a nebo také přístupem vedení školy a našich vyučujících. Taky jsem si uvědomila, jak jsem ráda, že jsem si vybrala Olomouc, která je "malá" a není tak daleko než nějaké velkoměsto, kde bych byla ztracená. No a poslední věc, kterou jsem s hrůzou zjistila, byla, že film Jak básníci přicházejí o iluze fakt není nějaká vymyšlená sranda, ale je to krutá realita. 

Ať nekončím nějak pesimisticky, uvidíme, čím nás překvapí příští týden, jestli bude lepší (nebo horší :-D).

Mějte se hezky a všem přeji hodně sil do tohoto semestru :-)

Adapťák za námi a semestr před námi

Po delší odmlce na blogu hlásím, že žiju :-D. Chtěla jsem si ještě odpočinout, což se mi i povedlo. Zároveň nebylo moc témat k psání článku a upřímně ani času, protože srpen byl celkem nabitý. Ať už to byla dovolená nebo zařizování mého studijního hnízdečka, prakticky bylo pořád co dělat.

Takovou první vlaštovkou, že nám všechny povinnosti a šrumec brzo začnou, byl právě adapťák. Jsem opravdu ráda, že jsem jela a myslím, že byla spokojená i většina ostatních.

Program, který nám zorganizovali medici z vyšších ročníků, byl uspořádaný tak, abychom:

1) se vzájemně poznali

2) poznali Olomouc

3) poznali teoretické ústavy

4) dozvěděli se informace ke studiu

5) poznali, jak se paří na vysoké :-D

Jako největší plus beru to, že jsme byli po celou dobu přímo v městě našeho budoucího studia a ne někde mimo. Byla to hlavně výhoda pro neolomoučáky, protože většina z nás byla v Olmu párkrát a to třeba jen na dni otevřených dveří nebo na přijímačkách. Za sebe můžu říct, že jsem se začala orientovat, takže mi hned první den došlo, že jsem ani nemusela obcházet všechno tak složitě s těžkým batohem, protože se dá jít zkratkou...

Další výhodou bylo, že člověk poznal spoustu spolužáků i mediků z vyšších ročníků, což se vždycky hodí ;-). Doufám, že aspoň s některými lidmi, které jsem poznala, budu v kruhu a nebudu se tak cítit jako vyjukaná prvanda :-D. Celkově je fajn, když někam nastupujete a už máte známé :-).

Další věcí, která se mi velmi líbila, byla přednáška od starších studentů o studiu, kolejích, stravování atd. Asi takovou nejdůležitější věc, kterou jsem si z ní odnesla, bylo, že pokud makáte, dá se to zvládnout (mělo by to jít). První ročník je těžký v tom, že máme na všechny zkoušky tři pokusy. Pokud nedáme třetí pokus, končíme. Je to přísné, ale snad ne nemožné.

Co se týká kolejí, tak osobně na kolejích nejsem, ale co jsem tak slyšela, hodně spolužaček/ spolužáků na kolejích bude, konkrétně byl hodněkrát zmiňovaný Neředín. Každopádně během adapťáku jsme někteří byli ubytování na kolejích Bedřicha Václavka. Prý jsou to oproti ostatním už starší koleje, což bylo častokrát vidět. Celkem nás bylo šest na buňce a upřímně nedovedu si představit se tam přes semestr učit anatomii a další předměty. Musí to být celkem hardcore, ale někdo je třeba zvyklý, případně využívá studovny.

Jeden den jsme měli možnost naobědvat se v místní menze (17. listopadu). Nevýhoda byla jen ta, že když se člověk dostal na řadu mezi posledními, nebylo už téměř nic na výběr. Jinak si studenti objednávají jídlo dopředu. Docela mě překvapilo, že do menzy chodí i lidi, kteří už na vysoké nejsou. Dokonce jsme tam potkali i rodinu s dětmi. Ale tak proti gustu, znáte to ;-). Co mě ale trošku mrzí, když už jsem u toho jídla, že jako prváci nemůžeme chodit na obědy do nemocnice (menzy jsou od LF poměrně daleko). Takže budeme muset krabičkovat nebo chodit do dostavby dolů do bufetu. Ale tak zase to nějak dá :-).

Když to vidím zpětně, určitě kdybych se měla znova rozhodovat, bych na adapťák jela, protože mi to dalo hrozně moc, ať už přes nové známé (= nové spolubojovníky), přes jistou motivaci a chuť do studia až po poznání Olomouce. Takže pro příští prváky, pokud tohle budete číst, určitě jeďte.

PS.: Těšíte se na zápis do rozvrhu? :-D