První týden na fakultě

Zdravím všechny,

tenhle článek se mi ani nechtěl psát, protože jsem po tom týdnu opravdu unavená a to jsme nepsali ani žádný test a nebylo žádné zkoušení a protože vím, že bych se měla učit anatomii, které je, jak jsem s hrůzou zjistila, ještě víc, než jsem očekávala. Ale na druhou stranu je taky třeba vyplnit prokrastinační okénko a pokud se k tomu nekokopu teď, kdy mám všechno v čerstvé paměti, tak pak už asi nikdy.

Uspořádání stolu podle Básníků zatím nedodržuju :D

První den

Začínáme ve Velké posluchárně úvodním kurzem, kde nás přivítá vedení lékařské fakulty a fakultní nemocnice. Řeč pana děkana je optimistická leč protnutá poznámkou, že příští rok nás tu bude méně. Což je bohužel pravda, ale i tak doufám, že to třeba bude přece jenom jinak. Poté se dozvíme důležité informace týkající se studijního oddělení, knihovny atd. a pokračujeme výukou, která je hlavně v organizačním duchu (co všechno musíme splnit, dokdy to musíme splnit a podobně). Kdyby nebylo první den (stejně jako celý týden) tak hnusně, asi bych mu dala 5/5 :-D.

Imatrikulace

V půlce týdne nás čekalo slavnostní přijetí mezi olomoucké vysokoškoláky. Opět se vracíme do Velké posluchárny, kde si vyslechneme pokyny, co a jak bude probíhat a co máme a nemáme dělat. Poté podepíšeme imatrikulační slib a děvčata stvrzení, že pokud otěhotníme, musíme to ihned oznámit na studijní (což je velmi pozitivní, podepisovat něco takového hned po ránu :-D). Dále začne hrát famfára, při kterém začne vcházet dovnitř vedení fakulty. Nezapomenu na to, jak jsme si všichni postoupali za hlasitého vrzání sklápěcích sedátek :-D (hlavně že jsme byli poučeni o tom, že je nemáme dávat nahoru, aby nebyl hluk :-D). Potom si vyslechneme řeč pana děkana a všichni jednotlivě slibujeme, že se budeme vzorně učit. Poté následuje ukončení. Bylo to pěkné, bylo to slavnostní. Je to jen jednou v životě (aspoň tedy doufám). Skoro mě to dojalo až k slzám (to si nedělám srandu). Hodnotím 5/5 :-D.

Cvičení z anatomie

Ano, vím, jsem tím otravná, ale co si budeme povídat, anatomii se budeme učit nejvíce ze všech předmětů celý první ročník. Naše skupinka nebyla úplně první, takže jsme byli celkem informováni o tom, jak to jednotlivě probíhalo. Každopádně vyhodnotila jsem, že bude asi lepší se na něco podívat už předtím, abych neseděla v hodině úplně bezradná. Nemůžu říct, že bych nebyla bezradná vůbec, ale aspoň něco jsem se snažila pochytit. A když už jsem něco pochytila a zaradovala se, že jsem to už četla, tak jsme byli o dalších 10 vět dál. No, bude to boj, ale s tím jsem tak nějak počítala, každopádně už jsem nepočítala s tím, jak velký boj to bude. Asi k tomu napíšu jen: se učit, se učit, se učit, doufat a chtít a mělo by to jít. Příští týden už se začínají psát průběžné testy, tak uvidíme.

Máme fakt pěkné studovny a knihovny, ale po otevření Memorixu už to tak růžové všechno nebylo :-D

Jak bych zhodnotila první týden?

Byl náročný. Aspoň teda pro mě. Nebylo to ani tak výukou, ale spíš tím, že si člověk uvědomil, kolik toho všeho je a jak moc je působení na medicíně vratké. Tím myslím různé průběžné testy a další věci, které člověk musí splnit, aby se vůbec dostal k zápočtu a dále ke zkoušce. Na druhou stranu se ve škole cítím opravdu dobře, ať už je to díky lidem, které jsem poznala a nebo také přístupem vedení školy a našich vyučujících. Taky jsem si uvědomila, jak jsem ráda, že jsem si vybrala Olomouc, která je "malá" a není tak daleko než nějaké velkoměsto, kde bych byla ztracená. No a poslední věc, kterou jsem s hrůzou zjistila, byla, že film Jak básníci přicházejí o iluze fakt není nějaká vymyšlená sranda, ale je to krutá realita. 

Ať nekončím nějak pesimisticky, uvidíme, čím nás překvapí příští týden, jestli bude lepší (nebo horší :-D).

Mějte se hezky a všem přeji hodně sil do tohoto semestru :-)