Po delší odmlce na blogu hlásím, že žiju :-D. Chtěla jsem si ještě odpočinout, což se mi i povedlo. Zároveň nebylo moc témat k psání článku a upřímně ani času, protože srpen byl celkem nabitý. Ať už to byla dovolená nebo zařizování mého studijního hnízdečka, prakticky bylo pořád co dělat.
Takovou první vlaštovkou, že nám všechny povinnosti a šrumec brzo začnou, byl právě adapťák. Jsem opravdu ráda, že jsem jela a myslím, že byla spokojená i většina ostatních.
Program, který nám zorganizovali medici z vyšších ročníků, byl uspořádaný tak, abychom:
1) se vzájemně poznali
2) poznali Olomouc
3) poznali teoretické ústavy
4) dozvěděli se informace ke studiu
5) poznali, jak se paří na vysoké :-D
Jako největší plus beru to, že jsme byli po celou dobu přímo v městě našeho budoucího studia a ne někde mimo. Byla to hlavně výhoda pro neolomoučáky, protože většina z nás byla v Olmu párkrát a to třeba jen na dni otevřených dveří nebo na přijímačkách. Za sebe můžu říct, že jsem se začala orientovat, takže mi hned první den došlo, že jsem ani nemusela obcházet všechno tak složitě s těžkým batohem, protože se dá jít zkratkou...
Další výhodou bylo, že člověk poznal spoustu spolužáků i mediků z vyšších ročníků, což se vždycky hodí ;-). Doufám, že aspoň s některými lidmi, které jsem poznala, budu v kruhu a nebudu se tak cítit jako vyjukaná prvanda :-D. Celkově je fajn, když někam nastupujete a už máte známé :-).
Další věcí, která se mi velmi líbila, byla přednáška od starších studentů o studiu, kolejích, stravování atd. Asi takovou nejdůležitější věc, kterou jsem si z ní odnesla, bylo, že pokud makáte, dá se to zvládnout (mělo by to jít). První ročník je těžký v tom, že máme na všechny zkoušky tři pokusy. Pokud nedáme třetí pokus, končíme. Je to přísné, ale snad ne nemožné.
Co se týká kolejí, tak osobně na kolejích nejsem, ale co jsem tak slyšela, hodně spolužaček/ spolužáků na kolejích bude, konkrétně byl hodněkrát zmiňovaný Neředín. Každopádně během adapťáku jsme někteří byli ubytování na kolejích Bedřicha Václavka. Prý jsou to oproti ostatním už starší koleje, což bylo častokrát vidět. Celkem nás bylo šest na buňce a upřímně nedovedu si představit se tam přes semestr učit anatomii a další předměty. Musí to být celkem hardcore, ale někdo je třeba zvyklý, případně využívá studovny.
Jeden den jsme měli možnost naobědvat se v místní menze (17. listopadu). Nevýhoda byla jen ta, že když se člověk dostal na řadu mezi posledními, nebylo už téměř nic na výběr. Jinak si studenti objednávají jídlo dopředu. Docela mě překvapilo, že do menzy chodí i lidi, kteří už na vysoké nejsou. Dokonce jsme tam potkali i rodinu s dětmi. Ale tak proti gustu, znáte to ;-). Co mě ale trošku mrzí, když už jsem u toho jídla, že jako prváci nemůžeme chodit na obědy do nemocnice (menzy jsou od LF poměrně daleko). Takže budeme muset krabičkovat nebo chodit do dostavby dolů do bufetu. Ale tak zase to nějak dá :-).
Když to vidím zpětně, určitě kdybych se měla znova rozhodovat, bych na adapťák jela, protože mi to dalo hrozně moc, ať už přes nové známé (= nové spolubojovníky), přes jistou motivaci a chuť do studia až po poznání Olomouce. Takže pro příští prváky, pokud tohle budete číst, určitě jeďte.
PS.: Těšíte se na zápis do rozvrhu? :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat