neděle 23. srpna 2020

Co jsem vypozorovala aneb Jak se z toho nezbláznit

Upřímně jsem se do tohoto článku nechtěla pouštět, než budu mít na medicíně něco za sebou. Každopádně si myslím, že nastal ten čas, kdy už si nějaké ty rady dovolit můžu :D. Třeba to někomu pomůže ;-).



1) Spěte

Já vím, jsou to kecy typu spěte, jezte zdravě a bla bla bla. Jenže mám pocit, že je potřeba to zdůraznit ještě jednou, a to z jednoho prostého důvodu. Rozmohl se nám tady takový nešvar: nespat. Upřímně jsem měla kolikrát pocit, že se mí spolužáci triumfují, kdo šel spát jako poslední a kdo nejdřív vstal. Je to strašná blbost. Já sama jsem kolikrát dělala podobné kraviny a dopadlo to vždycky tak, že jsem se následující den stejně nic pořádně nenaučila a byla šíleně protivná. Pamatuju si, jak jsem se učila na letní popitevku někdy do tří do rána nalitá Redbullem, takže jsem pak nemohla usnout samozřejmě (chytrá hlava fakt) a v 10 dopoledne bylo zkoušení. Doteď se divím, že jsem to nějak udělala, protože jsem si připadala, jak kdybych měla kocovinu a podle toho to taky vypadalo že jo :D. Takže prosím vás takhle fakt ne. Teď vám řeknu to sladké tajemství, když se vyspíte, uděláte toho ve finále víc a efektivněji, než když budete přidávat o půl třetí v noci na instagram fotky s Čihákem v levé ruce a s Redbullem v pravé ruce ;-). Když už jsme u těch energiťáků, dávejte si pozor taky na kafe, když už ho pijete, tak určitě ne pozdě odpoledne a večer. Já jsem ho třeba paradoxně přestala pít ve třeťáku úplně.
Pozn.: Samozřejmě ne vždycky to jde, třeba před testem z anči, patfyz jsem to kolikrát taky tahala dlouho do noci, ale potom jsem po napsání testu úplně odpadla. Tohle je spíš rada z dlouhodobějšího hlediska.

2) Nastavte si režim

Tak jo, spánek bysme měli. Teď se mrknem, jak si zorganizovat den. Budeme se bavit o zkouškovém, protože když jste ve škole, zas tolik organizovat nemusíte. Je potřeba zjistit, ve které části dne jste nejefektivnější a kdy vám vědomosti nejlíp lezou do hlavy. Já to třeba zjistila až v průběhu třeťáku :D. Nejlíp se mi učí ráno a dopoledne, potom po obědě, pak mám úplný útlum a pak zase začínám od té páté odpoledne max. do desíti večer. Déle to netahám, protože efektivita je stejně nula nula prd a radši se vyspím. Každý to má ale jinak, znám lidi, kterým se učí lépe v noci a pak se zase vyspí během dopoledne. Každý to má jinak, je třeba to ale zjistit.

3) Najděte si jeden hlavní zdroj, ze kterého se budete učit

Když už jsme u toho učení, tak tady je jeden soukromý tip. Neučte se, prosím, z deseti knížek naráz. V prváku to ještě celkem jde, protože olomoucká studijní literatura pro zdolání zkoušky z anatomie je Čihák. Problém nastává s příchodem druháku, kdy nevíte, z čeho se teda máte primárně učit. Třeba taková biochemie. Pamatuju si, jak nám na první cvičení naše vyučující přinesla cca 11 knížek a u každé vyjmenovala, co je v ní pěkně napsáno. Samozřejmě je blbost se ze všech knih učit, protože za a) se nenaučíte nic pořádně z žádné knížky a za b) se vám to pak splete dohromady u zkoušky. Proto se vždycky snažte vybrat si jeden hlavní zdroj, podle kterého pojedete.

4) Dělejte si pauzy

Tohle je opravdu důležité, aby to vaše sezení nad knihami bylo efektivní. Každý máme v okolí někoho, kdo se učí od nevidím do nevidím a v kuse. Upřímně si myslím, že buďto kecá (pak kolikrát vidíte, jak jsou ti lidi aktivní na Messengeru) anebo to už jenom pasivně čte. Já u toho třeba vydržím sedět maximálně dvě hodiny v kuse (pak mě začne bolet hlava), většinou ale hodinu a něco. Potom si jdu pro pití nebo se protáhnu. Taky jsou dobré dřepy, kliky, pustit si nějakou hudbu, než k tomu zase sednete. Odpoledne si většinou dávám delší pauzu a jdu prostě ven, jinak by mi z toho hráblo už úplně. 

5) Cvičte

Jak je tenhle bod důležitý jsem si uvědomila až teď ve třeťáku s distanční výukou, kdy člověk seděl pořád na zadku. Takže ty věty typu: "No to stejně budeš sedět celých šest let na zadku a nebudeš mít ale vůbec na nic čas." Jo, sice je pravda, že sedíme na p*deli hodně (o zkouškovém skoro pořád), ale kdybysme to neprokládali něčím jiným, tak se z toho už regulérně zcvoknem. Takže proč tedy cvičit? Za mě to má rovnou dva benefity (kromě těch obecných jako udržení váhy atd.): za a) bude se vám večer lépe usínat (to vám říká člověk, který má o zkouškovém fakt problémy se spaním) a za b) pročistíte si hlavu a bude se vám lépe učit. Hlavně ten bod b mě zachránil před fiaskem z patoly, kdy jsem už samou únavou nevěděla, jak se mám po dvou a něco měsíčním maratonu hned zase začít učit na další velkou zkoušku. Dělejte cokoliv, co vám dělá radost, ať už je to běh, cyklistika, chůze, posilka. Mně se osvědčil právě běh (a všímám si, kolik lidí z fakulty opravdu pravidelně běhá). Jeho výhodou je, že jste venku, nepotřebujete na to vlastně žádné vybavení, můžete jít běhat kdykoliv (a upřímně je to efektivněji strávených 30 minut nebo hodina, než být zavřený v pokoji a čumět do mobilu místo učení ;-).

6) Neprokrastinujte (alespoň ne tak moc)

S postupujícím zkouškovým roste přímo úměrně čas věnovaný prokrastinaci. Poznáváte se v tom? :D Co mám na sobě vypozorováno je to, že čím víc jsem unavená, tím častěji beru mobil do ruky a kontroluju FB nebo instagram. Problém je v tom, že si pak vyčítáte, kolik jste tam prodrbali času, který jste mohli věnovat učení a nebo vás někdo vystresuje tím, že on už to četl desetkrát a jak jste na tom vy (i když mám lidi kolem sebe ráda, tohle zjišťování s jediným cílem "potřebuju se ujistit, že jsem na tom líp než ty" mě bytostně vytáčí pořád). Takže jak to řešit? Dobrou variantou je určit si přesně daný čas, kdy se na ten mobil budu dívat (třeba chvilku po obědě, pak zas až po odpoledním učení) anebo (co teda praktikuju v aktu největšího zoufalství :D) dát ho mimo svůj dosah do jiné místnosti a nechat ho tam. Tohle se mi osvědčilo a snažím se to tak dělat, když mám pár dnů do zkoušky.

7) Neporovnávejte se

Tohle se snadno říká a hůř dělá. Jak už jsem psala výše, vždycky se najde někdo, kdo se potřebuje ujistit, že je na tom líp než vy. Berte to s velkou rezervou, protože to že někdo má materiály projeté x
krát, neznamená že to umí. Každý má svoje tempo a jiné metody učení. Zatímco někdo se učí efektivně, někdo to jenom čte. Mám to třeba tak, že ty materiály mám projeté jednou opravdu pořádně a potom se je snažím podruhé zopakovat. Ne vždy se mi to podaří v tom objemu zopakovat celé. Taky se učím nahlas, proto mi to bere víc času, než kdybych si ty věci jen četla. Jenže kdybych to jenom četla tak vím kulový. Takže opravdu berte tohle s nadhledem a učte se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ať to umíte vy :).

8) Filtrujte "zaručené" informace od těch, co už mají zkoušku za sebou

"No já byla u toho a ten chtěl vědět tohle, pořád se ptal a byl strašně přísnej."

"No ona říkala, jak jí zkoušel ten a ten a jak to bylo úplně strašný a jak všechny vyhazuje."

V prváku a druháku bych z těchto vět nespala. Ve třeťáku jsem se na to rozhodla vykašlat, protože za a) už mě to fakt nebaví poslouchat, za b) stejně mi to žádnou validní informaci nedá (možná tak vyhnout se, pokud to jde, některému ze zkoušejících), za c) je to subjektivní názor (a upřímně kolik lidí je kritických stejně ke svému výkonu u zkoušky jako ke zkoušejícímu), za d) akorát pak půlku dne místo učení přemýšlíte nad tím, jak to bude strašný a na co se vás bude ptát. Neříkám, že se nemůže stát, že to fakt umíte a je k vám zkoušející nefér. Jasné, že může. Je to vysoká škola. Na druhou stranu se mi nestalo, že by se po mně někdo přímo vozil. Jasně některé zkoušky nebyly úplně příjemné, ale měla jsem na tom svůj podíl, že jsem byla vystresovaná, takže ten výkon podle toho taky vypadal. Ale na to se historie neptá, hlavní je, že to je hotový. U některých to bylo zase naopak, kolikrát jsem si myslela, jak to bude strašný a nebylo. Takže berte to s rezervou, když budete připravení (a samozřejmě budete mít štěstí, bez toho to nejde), tak nemají zájem vás vyhazovat.

9) Najděte si kolem sebe lidi, se kterými se budete tahat nahoru

Budu se opakovat, ale tohle je strašně důležitý bod. Už jenom z toho důvodu, že mám pocit, že se kolikrát taháme spíš dolů než nahoru. Bez lidí okolo to nejde a bez podpory už vůbec ne. Opravdu platí, že medik medika nejvíc pochopí. Kolikrát mě fakt nejvíc potěší, když si někdo před zkouškou vzpomene a ozve se, že mi drží palce. Stejně tak je to i naopak. Kolikrát si spíš pamatuju, kdy jde ten dotyčný na zkoušku, než kdy má narozeniny :D. 

10) Řekněte si, proč to děláte

Další taková věc, u které si řeknete, co to zas melu. Hned vysvětlím, proč to píšu. V prvním ročníku jsme měli cíl, a to zdolat anatomii. Vždyť koneckonců o tom je i film Jak básníci přicházejí o iluze. Na konci prváku si asi člověk poprvé a naposledy připadal fakt jako king :D. Ve druháku už to bylo takové všelijaké, ale dejme tomu, že cíl byl dostat se do třeťáku. Problém je ten, že s postupujícími semestry, systémem "nalít a vylít" a možností vidět do toho, jak ten systém vlastně funguje, někteří přestali vidět ten cíl. Třeťák byl v tomhle asi dost zlomový pro hodně lidí, protože jste už opravdu unavení a pomalu zjišťujete, že jste se za ty tři roky skoro nezastavili a protože je toho šíleně moc na nabiflování narvané do dvou semestrů. Takže se snadno může stát, že se sice učíte ze setrvačnosti, ale nevidíte žádný cíl. Proto je potřeba se na chvíli zastavit a říct si, proč to děláte, proč jste začali a kam směřujete. V tomhle jsou skvělé praxe. Je to takové nakopnutí a uvědomění si, že to co děláte je ta správná cesta a že ten čas strávený u učení má smysl. Tohle uvědomění strašně moc pomáhá hlavně v těch těžkých chvílích.

11) Udržujte si své koníčky

Proč je tolik mediků na pokraji vyhoření? Mimo jiné je to proto, že si nenajdou chvíli na to, co je baví. Je jasné, že toho času není a nebude tolik, kolik jste ho měli na střední. Ale i přesto je potřeba občas utéct k něčemu, co vás baví a u čeho vypnete. Nejsme stroje a když pořád pojedete na sto procent v průběhu semestru, může se snadno stát, že se během zkouškového (kdy je potřeba nejvíc zabrat) rozsypete jako domeček z karet.


Na závěr poslední věta, kterou je potřeba si uvědomit. 

Medicína není sprint, je to maraton. 

Myslete na to ;-).

středa 19. srpna 2020

Za půlkou

Ani nevím, jak se to stalo, ale je to tu. Nastal ten okamžik, kdy si můžeme říct: "Máme hotovou půlku školy." Ačkoliv žádný z dosavadních šesti semestrů nebyl jednoduchý, jedno měly společné, utekly strašně rychle. 



Pro nás byl letní semestr oproti jiným rokům specifický v tom, že jsme odchodili pouze jeden měsíc. Zbytek výuky byl kvůli vzniklé situaci distanční. Za což bylo dost lidí nakonec i rádo, protože učit se na předtermín z patfyz nebo patoly a do toho chodit do školy, musí být masakr (čest starším ročníkům). Každopádně nemůžu říct, že bychom se nějak nudili. Psali jsme průběžné testy z patfyz nebo jsme  odevzdávali nějaké samostatné práce. Ale i přesto toho času bylo o dost víc, něž když se chodilo do školy. Samozřejmě, co se týče vědomostí bylo potřeba naučit se všechno. Co však u nás bylo trochu jinak, byla zkouška z patofyziologie. Místo klasického testu a pak následující ústní zkoušky, se psal test o 25 otázkách, na který byl časový limit 40 minut. Může se to zdát, že to je v pohodě, když není ústní, ale upřímně jsem se celkem zapotila. Protože se jednalo o multiple choice test + jedna vypisovací otázka, znamenalo to, že buďto všechno zaklikáte správně a máte bod, nebo jednu zakliknete špatně z těch více odpovědí a máte za otázku 0 bodů nebo zaklikáte méně odpovědí, takže máte třeba 0,5 bodů. Vím, že to z téhle věty nejde moc pochopit :D, každopádně jsem radši dávala méně odpovědí, aby mi ty body nestrhli celé. Test (= zkoušku) jsme nepsali ve škole, ale doma se zapnutou aplikací Zoom. V praxi to vypadalo tak, že jsme měli počítač před sebou a vedle sebe mobil, aby bylo vidět na nás i počítač. Upřímně jsem fakt ráda, že už to mám za sebou :D. Co se týká zkoušky z patologie, ta probíhala normálně ve škole. Ráno v 7:30 se psal test o 100 otázkách, u kterých byly odpovědi už jednoznačné (časový limit byl 1 hodina). Kdo se propsal (myslím, že byla hranice 75 bodů, ale nechci kecat), dostal dva preparáty, které popovídal zkoušejícímu a pak se tahaly otázky na ústní (celkem tři - z obecné patologie, ze speciální a z nádorů). Upřímně pro mě byla patola nejlepší a nejpříjemnější zkouška ve třeťáku, ačkoliv jsem se na ni učila v časovém presu a úplně vyflusaná po patfyz. Opravdu jsem byla připravená, že půjdu napodruhé a nějak se s tím i vnitřně smířila. A ono to nakonec dopadlo, jak nejlíp mohlo :-). Co z toho plyne? Nevzdávat se, i když si myslíte, že už nemůžete, že to fakt nedáte. Často to dopadne úplně jinak, než si myslíte ;-). 
Co bych ještě ráda zmínila a co bylo ve třeťáku opravdu fajn, byla týdenní praxe u praktika. Říkám si, že mám kolikrát víc štěstí než rozumu, protože jsem se úplně náhodou dostala ke skvělému panu doktorovi a neméně skvělé sestřičce, takže to byl opravdu příjemný týden. A po tom půlročním trápení nad patfyz a patolou v karanténě, jsem už potřebovala nějaké spojení s klinikou jako sůl :). Nevím, jestli to tak mám jenom já, ale vždycky si po těch praxích uvědomím, že to co dělám má smysl, že to sezení nad knihami, kdy nevidím ten konec, opravdu dělám pro to, abych jednou sama mohla vykonávat to lékařské povolání. Vím, zní to sluníčkově, ale kdo mě zná, ten ví, že tu sluníčkovou náladu už od druháku nemám, a tak se snažím najít si cestu zpět všemožnými způsoby. Proto jestli vám můžu dát radu, choďte na praxe i nepovinné, dá vám to strašně moc a takto získané zkušenosti vám opravdu nikdo nevezme.
Jestli mi tento semestr něco dal, tak posouvat své hranice zase o kus dál. Že i když si myslím, že to nejde, vždycky to nějak jde. A že největším nepřítelem je kolikrát moje hlava, která mě brzdí. Všichni určitě známe ty myšlenky: "Neudělám. Nemám na to. Tohle se nenaučím." Koneckonců vždyť je o tom i video debilní kecy mediků :D.

Proto vám říkám, držte se a nevzdávejte se. Kdo ještě bojuje, držím vám strašně moc palce. Musí to být psycho, ale zvládnete to!

M.