Jak se tak dívám na blog, vidím, že jsem dlouho nepřidala nic z medicínského života. Možná je to tím, že kolikrát nemám čas se ani vyspat, možná je to taky tím, že nechci psát jen bezduché články o tom, jak jsem šla do školy a přišla ze školy a jak to máme hrozně těžké. Vždycky když jsem četla nějaký takový článek, který byl psán zároveň také s nadsázkou, jsem přemýšlela, jestli to tak opravdu je, nebo není. Realita se má tak, že jaké si to uděláš, takové to máš. Což jde také ruku v ruce s tím, že jsou dobré dny a špatné dny. Všichni jsme samozřejmě rádi, když převládají ty dobré. Bohužel, ne vždycky se všechno zadaří podle našich představ a v přímé úměře s tím, kolik energie jsme do všeho vložili. To prostě tak je a nemá cenu o tom diskutovat. Každopádně, ať neodbočuji úplně od tématu. Nemám pocit, že bych zatím dávala do studia úplně všechno, nějakou rezervu si stále nechávám na zkouškové. Je to také tím, že jsem si stanovila takový režim, který mi úplně nebere veškerou energii. Pokud to jde a nemám cvika na 7:30 (můžete mi někdo říct, proč jsem si rozvrh dávala na tak brzo ráno :-D). Snažím se pořádně spát. Protože když se nevyspím, můžu do sebe nalít kafe a stejně za chvíli budu ospalá a neudělám do školy nic. Nemůžu říct, že by mi škola brala všechen volný čas (i když většinu mi teda opravdu zabírá). Jsou dny, kdy si prostě udělám volno, v rámci psychohygieny. Snažím se nestresovat, protože vím, co se mnou stres dělá a opravdu nikdy mi doposud nepomohl, ba naopak (psychosomatika je svině a funguje dokonale, to budu tvrdit pořád). Samozřejmě den předtím, než byla popitevka nebo nějaký důležitý test, jsem byla nervózní, ale to je normální. Nejedu to na sílu. Prvák na medicíně je těžký (ono vlastně jak tak poslouchám, tak je každý rok těžký), je to hlavně tím, že je to přechod z úplně jiného stylu učení na něco úplně jiného. Na střední se toho obsahově učíme relativně málo a dá se říct, že na to máme čas (i když to tak někdy nevypadá). Na vysoké máme často co dělat, abysme to stihli vůbec všechno přečíst (ano, už se v anatomii pomalu dostáváme do toho stadia). Kdybych tedy měla shrnout zimní semestr v prváku, tak bych řekla asi to, že musíme makat hodně, ale když to člověk nerve na sílu a snaží se držet v psychické pohodě, jde to (i bez toho, aniž by musel brát antidepresiva...).
 |
| Když už nevíte kudy kam, vždycky se najde něco, co vás rozesměje :-D |
Nedávno jsem si v rámci prokrastinační chvilky pročítala článek
Jak poznáte, že už není cesty zpět? od kolegy Zhrzeného a zjistila jsem, že hodně věcí dělám, aniž bych si to uvědomovala:-D. Hlavně bych zmínila pocit, že i když se učím, myslím si, že bych se měla učit víc :-D. A nejenom ten, je jich více :-).
Když to tak vezmu, nikdy jsem se neděsila Vánoc jako tento rok, a to z jednoho prostého důvodu, blíží se první zkouškové. Abych nějak nastínila předvánoční atmosféru, použiju tuto kraťoučkou konverzaci:
"Co by sis přála na Vánoce?"
"Hotovou zkoušku z chemie."
(Následovalo ticho...)
Jinak máme už na fakultě stromeček, sice ještě neozdobený, ale máme ho :-). Pro tyto příležitosti jsem Vám ho vyfotila.
A v neposlední řadě jsou v Olomouci krásné vánoční trhy (které jsem teda zatím spíše jenom ve spěchu proletěla).
Abych se tedy rozloučila spíše optimisticky, přeji všem hodně štěstí při zápočtech, zkouškách a všem, co Vás čeká. I když je to náročné, tak doufám, že vše dobře dopadne a budu moct podávat svoje průběžná zpravodajství i z letního semestru.
Krásný prosinec všem :-)
