Jaký byl první měsíc na medině?

Rychlý, nabitý, uhoněný. To je jen pár přídavných jmen, která by ho vystihovala. Byl to prostě šok a myslím, že pro všechny, protože prostě vysoká a protože prostě medina. Víte jak, ono si člověk myslí, jak už zhruba ví, do čeho půjde a jak to nebude tak hrozné. A pak hop a skok a má co dělat, aby se z toho nepo.... Ale zase ať nestraším příliš. Je to masakr, ale zatím se to dá, i když ten pocit, že se to nedá, už jsem si zažila taky na vlastní kůži (a nejednou). Každopádně mám za sebou první dílčí úspěch, a to předpitevní zkoušení, takže jsem na chvilku zapudila ten negativní pocit někde hluboko a raduji se :-) tvařme se, že popitevka není coby kamenem dohodil

Během prvního měsíce na fakultě jsem zjistila, že:

pocit typu připadám si jako debil, nic neumím, nic si nepamatuju a všichni ostatní umí všechno, je zcela normální

kafe se stane věrným přítelem, ať už den před testem z anatomie či udržení pozornosti na cviku

Kafe vždycky i s 20kilovým kufrem :D

se prostě některé dny nevyspíte (a pak jste totálně mrtví o víkendu)

posouváte své hranice, aniž byste o tom věděli (např. můj pocit před prvákem, že z Čiháka se prostě nic nenaučím a ono ejhle, už máme skoro probraný první díl)

Čiháky, Memorix atd. taháte prostě všude, protože co kdyby se člověk někde mohl chvilku učit

víc jak polovina kufru (když jedete domů na !necelé! 2 dny) tvoří Čihák, Memorix, Netter a různě všemožné papíry s topografií a podobnými srandami a ten zbytek jsou teda vaše osobní věci...

když telefonuju a mám otevřenou učebnici, tak poslouchám toho, s kým volám, a zároveň se snažím do hlavy narvat co nejvíc informací (odzkoušeno při telefonování domů, kdy jsem u toho četla, jak se větví nervus tibialis....)

některé dny nad tím sedím i sedm hodin denně a více (samozřejmě s přestávkami a pak jsou taky dny, kdy nad tím sedím 3 - 4 hodiny)

mám pernamentní pocit, že to nemůžu stihnout, že to do hlavy nenarvu a že se mi to všechno plete

ještě jsem nepřišla na způsob, jak se efektivně učit, abych si zapamatovala to podstatné (což je vlastně asi všechno, co je v knížkách)

začínám osekávat přednášky, abych měla čas na učení...

si pomalu vyčítám chvíle, kdy se neučím, jako kdyby to byl trestný čin :-D

někdy ani nevím, kolikátého je, den zjistím podle toho, co máme za cviko :-D

anatomie začne dávat smysl, až když všechno vidíte na pitevně (na druhou stranu mi přijde, že rozlišit nerv, arterii a venu je někdy nadlidský úkol, takže to zas tolik smyslu nedává)

Příští týden ve zkratce :D

můj život aktuálně ovládá právě anatomie, a to ostatní skoro nestíhám (což mě trochu začíná děsit, protože zkouška z chemie je přece jenom blíž než anča a jak pravila moje kamarádka: "Nemusí tě strašit anatomie, když nedáš chemii.")

protokoly, protokoly, protokoly... více slov netřeba

Abych to nějak shrnula, prvák na medicíně je prostě šílený a člověk z toho musí nějak vybruslit. A to tak, aby se nezcvokl. Každopádně i když je to tempo šílené, zatím bych neměnila a doufám, že k tomu ani nebudu donucena. 

Přeji hodně síly na příští týden na pitvy, a vám ostatním na to, co vás právě čeká.

Ještě mě závěrem napadá jedna věc, a to jak pravil jeden náš nejmenovaný vyučující: "Příští týden sem nechoďte, v klidu si pitvejte. Přijďte až další týden, to už třeba i přes víkend vyčuchnete." :-D

PS.: Zajímalo by mě, jestli je tu někdo z prváku v Olomouci, komu škola nepřipadá zatím tak náročná jako mně. Kdyžtak se mi ozvěte do komentáře. Jen mě to zajímá :-)