O prvním měsíci ve škole, první demotivaci a CNS

Nebo také 1. měsíc za námi a 2 měsíce před námi. Věřte, nebo ne, ale už strašíme měsíc ve škole, je to opravdu neuvěřitelné. Pitvy se blíží, zkouškové se blíží, je třeba to připomenout, mohli bychom na to totiž zapomenout...

Jak se tak dívám na staré články, psala jsem je někdy až příliš sluníčkově. Ovšem cílem tohoto blogu není jen psaní sluníčkových příspěvků, ve kterých jsou medici happy, free a všichni mají áčka. Hlavní je snaha reálně zprostředkovat, jak takové studium medicíny vypadá. 

"Medicína je jako horská dráha. Jednou jsi nahoře, jednou dole."

Jak už jsem psala na Instagramu, letní semestr je oproti tomu zimnímu náročný. A jak nám řekl jeden přednášející: "Zimní semestr byl teprve rozjezd, teď to teprve začne." A měl samozřejmě (jak jinak) pravdu. Množství předmětů se zvýšilo. Co to znamená v reálu? Zvýšil se i počet průběžných zkoušení a testů. Jako příklad si uveďme zkoušení z anatomie, testy z biochemie, zkoušení z histologie, a to vše pravidelně každý týden. Nesmíme taky opomenout fakt, že k nové látce z anatomie si na každý týden máme zopakovat něco ze zimního semestru (tuhle kosti, tuhle lebku, tuhle svaly). To si potom člověk rychle uvědomí, že nějaké obratle byly opravdu jednoduché (a jak jsme se na začátku vztekali, kolik toho je :-D). Pokud k těmto "periodám", přidáme test ze statistiky, vznikne nám z toho tak akorát velká demotivace. Jinými slovy, máte víkend v háji tím, že se učíte osmdesátistránková skripta o korelacích, regresních analýzách a jiných podobných věcech, takže na anatomii, histologii, biochemii nemáte čas. Logicky jste z toho demotivovaní, naštvaní, unavení a pak Vás to ani nebaví. Ano, vím, musíme tím projít, je to tak. Ale když máte tenhle mix, tak samozřejmě děláte všechno napůl, protože den nemá 48 hodin. A štve Vás to, nebo aspoň mě to štve, protože nejsem ten typ, co si anču jednou přečte a umí ji. Když jsem si chtěla postěžovat kamarádce (spolužačce), začala sama: "Učím se anatomii, biochemii, statistiku, histologii a nic z toho pořádně. Už mě to nebaví." Pro uklidnění máme to tak všichni. Realita sladkého letního semestru v prvním ročníku. Ber, nebo nech být. Každopádně opravdu se modlím, ať se toho testu  ze statistiky zbavíme a můžeme se soustředit na to, co nás tíží nejvíc. 

Přednáška z anatomie (časy před centrálem)

Anatomie

Anča, anička. Prostě ten předmět, co nám zabírá nejvíce času a dělá největší vrásky na čele (jo a našla jsem si i šedivý vlas :-/). Ale hlavně a především královna anatomie, což je? CNS nebo-li centrální nervový systém. Buďto ho milujete, nebo nenávidíte. Jak jsme se dozvěděli na cvikách, nebudeme už chodit tolik na pitevnu :-((((((( a bude to odteď více abstraktní :-((((((. Nebudu tvrdit, že se toho nebojím, protože se bojím a moc stejně jako všichni ostatní. K navození té správné atmosféry bych si dovolila použít úryvek ze cvika.

Vyučující: "Chcete se na něco k tomuhle tématu zeptat?"

Student: "Jak se to máme naučit?"

Takže asi tak nějak pro představu. Varianta A je nadrtit se to nazpaměť. Varianta B je pochopit to. A teď, babo raď. Zatím se tedy jenom modlíme, aby nás něco osvítilo a byla to varianta B.

Histologie

Předmět zcela nový, kterému s oblibou říkáme 50 odstínů růžové. Když opomeneme fakt, že nám zrušili testy (takže se musíme pravidelně učit každý týden na zkoušení), je třeba zvládat Pravidlo tří "P" (to jsem si vymyslela sama, kdyby něco :-D): pozoruj, poslouchej, piš. Ale aby to nebylo tak jednoduché, musíš dělat všechno naráz. Což zpočátku příliš nešlo, ale už se pomalu zlepšujeme. No, uvidíme, jak se to bude vyvíjet dále. 

Biochemie

Jen co jsme se zbavili jedné chemie, máme tu hned druhou. Zatím mi tedy spousta věcí přijde jako opakování toho, co jsme se učili ke zkoušce z Lékařské chemie. Každopádně pokusy jsou zajímavější než minulý semestr (bílkoviny, bílkoviny, bílkoviny všude a s nimi důkazové reakce a elektroforéza). Ovšem biochemce je také třeba věnovat nějaký ten čas, a to na vyplnění protokolů a přípravu na testy.

První pomoc

Alfa a omega celé medicíny. Předmět, který mě opravdu zajímá. Ale hlavně bychom první pomoc měli perfektně ovládat. Trošku mě ovšem mrzí dvě věci. Přednášky začínají v 17:00 v pondělí každý lichý týden a jsou do cca 18:50. Říkám to proto, protože další den je přednáška z anatomie v 7:30 ráno. A když se chcete ještě něco naučit a zároveň ráno vstát, ideální to není. A druhá věc, která mě mrzí je, že cvičení jsou v průběhu semestru jen tři. Což je škoda. Myslím, že by nebylo od věci se věnovat první pomoci více.

Etické základy komunikace pro odbornou praxi

Tento předmět mi přijde jako takový malý ostrůvek uprostřed všech ostatních předmětů, jimiž si musí prvák projít. Je to úplně něco jiného, než na co jsme zvyklí. Na druhou stranu musím říct, že jsme se opravdu nasmáli, a myslím to v dobrém :-). Příště nás prý dokonce čekají scénky :-D.

Čeho si teď vážím aneb raduj se z maličkostí:

Že už skončily ty šílené mrazy a vypadá to, že už bude konečně hezky.

Jak řekl jeden náš přednášející: "Jsem rád, že jste po cestě na přednášku nezmrzli a dorazili jste."

Vážím si toho, když je víkend. Jen by mohl být delší :-/.

Co mě začíná děsit:

"S dneškem máme dobraný 1.,2., a dvě části 3. dílu Čiháka."

Když jsem zaslechla tuhle větu, polil mě studený pot (podruhé se mi to stalo, když jsem otevřela čtyřkombinace ke zkoušce).

Tohle byly ještě zlaté časy...

I když se učím hodiny a hodiny stejně je to málo (většinou nejdu pod čtyři hodiny učení každý den).

To mě ovšem přivádí k jedné otázce. Jak se zvládáte učit s mobilem v ruce? Všímám si toho hlavně ve studovně. Spousta lidí tam přijde, otevře knížku a ťuká do mobilu. Nechápu to, protože když se potřebuju něco naučit, mobil musí být z dosahu. Kdyžtak mi napište do komentářů, budu ráda. 

Doufám, že jsem Vás příliš nedemotivovala. Pokud se tak stalo, nebylo to záměrně. 

Mějte se 

Anatomii zdar!

M.